O programu a komu je určen
Program primárně určen k rozvoji sociálních dovedností dětí předškolního a případně až raného školního věku. Podporuje v rámci prevence rozvoj dětí behaviorálně vyrovnaných, ale i těch, které s prosocialitou mají problém. Je vhodný jako preventivní i intervenční program pro skupinovou i individuální práci. V individuálním vedení předpokládáme interakci dítě – rodič nebo dítě – pedagog, popřípadě dítě – poradenský pracovník.
Cíle programu
Cílem programu je vést děti k uvědomování si důležitosti sociálních dovedností v běžné interakci s ostatními lidmi. Děti pronikají do záhad společensky únosného chování prostřednictvím příběhu postaviček malé holčičky Áďi a mimozemšťanka Tima, který začal žít se svými rodiči na planetě Zemi a s obyčejnými dětmi chodit do mateřské školy. Na jednotlivé příběhy navazují otázky s hledáním a objevováním odpovědí, týkajících se sociálních dovedností v interakci s druhými lidmi a prosociálního fungování ve skupině. V průběhu programu je dítě nenásilně vedeno k uvědomělé seberegulaci svého chování. Zároveň porozumí, proč je důležité dodržovat základní pravidla společného soužití.
Struktura programu
Celý program je rozdělen na část I a část II.
První část programu upevňuje běžné základní sociální dovednosti. Naše praxe nám ukázala, že tyto dovednosti jsou často pouze mechanicky zautomatizované, aniž by děti skutečně věděly a chápaly, PROČ je vůbec dobré dělat určitou činnost, a ještě tímto způsobem. Program klade akcent nejen na mechanické osvojení sociálních dovedností, ale především na jejich kognitivní zpracování a vědomé propojování souvislostí. Vede děti k hlubšímu poznání a prozkoumání, proč je důležité zdravit, poděkovat, poprosit, uklízet, dodržovat hygienu, ale i například spolupracovat s ostatními.
Druhá část programu je koncipována jako preventivní program, kde se děti učí uvědoměle se zklidnit, vyjadřovat své pocity a potřeby, regulovat své chování. Dále se osvědčuje u dětí, které přehnaně podléhají svým vlastním impulsům a nevhodnému prosazování svých potřeb nebo jsou naopak neprůbojné, úzkostné.
Jak s programem pracovat
- S programem je možné pracovat skupinovou či individuální formou.
- Časová dotace programu nelze přesně stanovit. Jednotlivé lekce lze rozdělit do kratších celků dle schopností a možností dětí, s nimiž pracujete. Přibližná
- V lekcích, u nichž je potřebné upřesnit způsob přiblížení jejich obsahu dětem, uvádíme v každé z nich tzv. Metodiku vedení. Při přípravě každé lekce doporučujeme tedy dopředu se s jejím obsahem seznámit a prostudovat ji.
- Program využívá množství pracovních listů, které jsou určeny jednak ke zprostředkování témat a situací, jednak k dokreslování, které by mělo zvýšit vhled do sociální situace.
Ukázka z programu Tima a Ádi
Ukázka motivačního příběhu z Lekce 5 – Proč používáme slova prosím a děkuji?
Dnes jsme prozkoumávali slova PROSÍM a DĚKUJI. Bylo to zábavné, protože jsme si měli vybavit situace, kdy jsme o něco někoho poprosili a kdy jsme někomu za něco poděkovali. Honzík říkal, že děkuje každý den paní kuchařce Emilce za to, jak dobře vaří. A to je pravda, protože Honzík většinou nejen poděkuje, ale i chválí jídlo, které paní kuchařka uvařila.
Já jsem říkala, že jsem dnes poprosila Zuzanku, aby mě pomohla najít v šatně čepici, kterou jsem někde položila. Nakonec ji našel Ota, a tak jsem jim oběma poděkovala. A pak se přihlásil Tim a řekl, že by chtěl poprosit, ať mu někdo vysvětlí, jak se jezdí na koloběžce. Přihlásilo se hodně dětí. A paní učitelka řekla, že to není žádný problém. Až budeme venku, vyndá všechny koloběžky. Vysvětlíme společně Timovi, jak se na koloběžce jezdí a na co musí dát při jízdě POZOR. Tim se moc hezky usmál a řekl, že nám všem moc děkuje.
Ukázka Metodiky vedení z Lekce 5 – Proč používáme slova prosím a děkuji?
Obsah lekce rozvíjí v rámci PL8 A-E: Poprosím či poděkuji včetně vedení k pomoci člověku s handicapem (situace A, B). Toto téma se prolíná celým programem. Děti by ho měly vnímat jako přirozenou součást sociální interakce. Vhodné je zdůraznit, že v něčem jsou všichni lidé stejní a v něčem zase odlišní. Důležité je umět si navzájem pomoci a chovat se k sobě slušně. Vnímejte obsah situací i jako možnost seznámit děti na jejich úrovni s člověkem, který nějaký handicap má, a ten mu způsobuje určité omezení. Nebojte se podpořit dětskou zvídavost a zodpovězte s dětmi otázky, jaké má holčička na obrázku omezení a jak jí můžeme pomoci. POZOR, od začátku veďte děti k rovnocennému vztahu s touto osobou, tzn. v něčem ji mohu pomoci já, v něčem mně může pomoci ona. Např. pomohu sundat holčičce na vozíku hračku a ona mi může pomoci vybarvit obrázek… V rámci programu seznamujte děti s tím, že omezení fyzické či smyslové mají jak děti, tak i dospělí. Důležité je vždy hledat odpověď na otázku, jak si můžeme pomoci.
Ukázka Pracovních listů k Lekci 5 – Proč používáme slova prosím a děkuji?
Ukázka otázek a pokynů k Pracovnímu listu – při následujícím úkolu si ověřte, že děti porozuměly principu „poděkování“. Dle vaší instrukce budou zvedat příslušný obrázek z PL8, např.: „Zvedněte obrázek, kde někdo někomu za něco děkuje.“
Pokračujte v dalších instrukcích, např. vyberte si obrázek, kde:
– holčička prosí jinou holčičku o pomoc, vybarvěte to, o co žádá,
– chlapec prosí tatínka o pomoc, o co žádá. Vybarvěte, s čím chce pomoci,
Pokud vnímáte, že děti potřebují k procvičení více příkladů, pokračujte v zadávání dalších instrukcí.
Kdy používáme slova prosím – děkuji? Vzpomeňte si, kdy jste někoho o něco poprosili/poděkovali mu.
EDUSELF z.ú. – MYSLET V SOUVISLOSTECH 