Název této techniky vychází z latinského slova locus, což v překladu znamená místo. Strategie spočívá v rozmístění věcí, které si chcete zapamatovat, do představy nějakého pro vás důvěrně známého prostředí. Může to být cesta do školy, procházka se psem, váš pokoj či lednička. Čím lépe takové prostředí známe, tím nás napadne více míst, kam můžeme ve svých představách nové informace položit, zavěsit, zastrčit Když si chcete seznam věcí vybavit, stačí si představu postupně projít. Jednotlivé položky by vám měly naskočit.

Známý prostor totiž ve vás vyvolává hodně pocitů. Především pokud to budou příjemné pocity a propojí se vám s novými informacemi, lépe si je do paměti uložíte.

S pomocí techniky loci si můžete zapamatovat i každodenní povinnosti, na které často zapomenete.

Příklad:

Cestou z odpoledního sboru máte dojít k paní Pivoňkové objednat vyčištění koberce v obývacím pokoji. V prodejně PET máte koupit prasečí ouško pro vašeho psa Brunnyho.

V papírnictví potřebujete trojúhelník na rýsování. Až přijdete domů, musíte vyčistit akvárium vodní želvě Eleonoře a zamést podlahu na chodbě u výtahu.

Jak postupovat?

Vybavte si například svůj pokoj. Představte si, kam všechno, co máte zařídit a udělat, umístíte. Na podlaze si představte koberec, ze kterého vychází omamná vůně pivoněk. Je tak silná, že vás z ní bolí hlava. Podíváte se – leží na něm rozházené pivoňky. Seberete je a dáte do vázy tvaru trojúhelníku, kterou postavíte na polici u psacího stolu. Vedle vázy je otevřená kniha s obrázky prasátek s velkýma štětinatýma ušima. U dveří je opřené koště, které jak se pohne, padá rukojetí směrem do vašich rukou. Pod psacím stolem se šplouchá v akváriu želva. Snaží se vyšplhat ven a kousnout vás do palce u nohy.

 

Tak a teď stačí v myšlenkách jenom projít pokoj a okamžitě si vybavíte, co máte všechno udělat a zařídit.

 

Jak vytvořit správnou cestu?

  • Je dobré vytvořit si několik cest (například 3), které průběžně střídavě využíváme na ukládání informací, které si nechceme trvale pamatovat (nákup, úkoly, plán dne, osnova prezentace…). stanoviště musíme před sebou vždy konkrétně vidět. Nikdy nezobecňujeme. Zásuvka musí vypadat stejně tak, jak v skutečnosti.
  • Jednotlivá zastavení musí být odlišná. To znamená, že pokud máme v místnosti dvě podobná okna, dveře nebo jiné objekty, do cesty zařazujeme pouze jedno z nich.
  • Zastavení jdou po sobě ve stejném sledu, jak jsou reálně uspořádány.

Preferujeme ty objekty, do kterých jde něco vložit. Usnadní nám to.

%d blogerům se to líbí: