Cílem programu PAMIS je zvýšit pozornost a paměť prostřednictvím zprostředkování a schopnost klienta uvědomit si, jak vytyčeného cíle dosáhnout. A hlavně, proč se mu vyplatí tohoto cíle dosáhnout a jak z něj může i nadále profitovat.

Východiska programu PAMIS jsou následující:

  1. spontánní a formální učení,
  2. kognitivní edukace
  3. Feuersteinova teorie zprostředkování.

Spontánní nebo-li zkušenostní učení souvisí s neustálou snahou našeho mozku nacházet v předkládaných informacích, objektech a situacích smysl a význam.

Jakmile nový poznatek nelze zahrnout do stávajícího kognitivního schématu, nastává tzv. kognitivní zlom v podobě např. snahy problém odstranit. Prostřednictvím akomodace své kognitivní schéma změníme vlivem nové zkušenosti, objevíme potřebné řešení a docílíme potřebné ekvilibrace (rovnováhy). Protože zkušenosti jsou individuální, proto i asimilační, tj. kognitivní, poznávací schémata bývají subjektivní.

Využití posunu klienta od spontánního učení k formálnímu se stalo východiskem strukturování prezentovaného programu. Vycházíme ze skutečnosti, že sice spontánní učení je nezbytné pro získání určité základní informace, kterou někteří klienti jiným způsobem než rutinou obtížněji pojímají, ovšem zprostředkované učení určitému pojmu představuje základní předpoklad v dalším vývoji klienta a v jeho rozvoji myšlení. Z druhé strany základní osvojení určitých pojmů a informací je nezbytné pro následné operování s pojmy při učení zprostředkovaném a jinak než rutinním drilem k němu s klientem nedospějeme. Proto se v programu PAMIS setkáváme s oběma formami vedení klienta.

Jedná se nám tedy o postupné nabývání uživatelů programu získat schopnost konstruovat a rekonstruovat poznatky o fungování jejich pozornosti a paměti. Naučit je hledat a nalézat objektivní a subjektivní smysl vědění o tom, jaká má lidská pozornost a paměť specifika. Na základě praxe jsme zjistili, že jedině tak mohou lépe pochopit, proč je pro ně dobré pokusit se svůj vlastní konstrukt paměti a pozornosti posilovat, trénovat, Teprve tehdy jsou postupně schopni na základě vlastního úsilí (vnitřní motivace) osvojovat si takové postupy, které budou kompenzovat jejich aktuální nedostatky.

Proto pojetí a obsah celého programu slouží kromě posílení funkcí pozornosti a paměti v zásadě k tomu, aby si jeho účastníci uvědomovali i vlastní kognitivní funkce v procesu řešení problému.

V procesu kognitivní edukace, coby dalšího z východisek programu PAMIS, dochází k záměrně organizovaným situacím, činnostem, aktivitám aj., které směřují k zvyšování úrovně existujících kognitivních funkcí účastníka programu. Kognitivní edukace zvyšuje předpoklady mj. k posílení vnitřní motivace člověka. V souladu s Feuersteinem můžeme kognitivní edukaci, ovšem ve volnějším pojetí, vnímat jako zprostředkování určitých vědomostí, dovedností či činností klientovi, který přitom využívá strukturálně modifikované poznání (srovnej Feuerstein, 1998). Vlastní zprostředkování pak Feuerstein (1980) definuje jako pomoc nabízející dítěti (klientovi) prostřednictvím zacvičeného pedagoga (v našem případě pak vyškoleného pracovníka), aby se prostřednictvím kognitivních nástrojů naučil řešit problémy. Podle Feuersteina  (1998) může zprostředkování vést ke zvýšení mentální kapacity jedince. Zprostředkování orientované na vývoj kognitivních funkcí se stává onou kognitivní edukací, o níž jsme se zmiňovaly. Musí být ovšem zaměřeno na systematické vzdělávání klienta tak, aby se naučil zpracovávat a reagovat na požadavky obsažené v kognitivních funkcích, tj. nejen v paměti a pozornosti, o které nám především v programu šlo, ale i ve vnímání, posuzování, jazyku, znázornění a v představách.

V programu PAMIS proto vycházíme mimo jiné i ze sebereflexe klientů, tedy z hledání toho, co je samotné v procesu myšlení posunuje, co jim pomáhá, jaké rezervy mohou využít, jaké strategie jsou pro ně vhodné. Učíme je myslet, zvyšovat jejich pozornost, volní vlastnosti, rozvíjet paměť, ale zároveň relaxovat a cíleně odpočívat. Snažíme se o posílení jejich vnitřní motivace, kterou považujeme v procesu učení a změny za významný faktor. Naším hlavním cílem je, aby klienti, ať jsou to děti či dospělí, byli spokojeni sami se sebou, uvědomovali si svůj vnitřní potenciál a dále ho rozvíjeli.

Proto při provázení klienta programem v duchu výše uvedených východisek by v  průběhu zprostředkování jednotlivých témat programu měl jeho účastník (obzvláště dospělý frekventant) dokázat:¨

  • rozhodnout, jak překonávat překážky (obtíže), které mu každé probírané téma přináší;
  • prožít pozitivně nebo negativně důsledky svých rozhodnutí;
  • získat osobní zkušenosti s tím, zda a která rozhodnutí v souvislosti s osvojováním technik a strategií k posilování koncentrace a paměti jsou pro něj funkční a která nikoliv;
  • rozhodnout se, zda se mu vyplatí zprostředkované strategie využívat uvědoměle i nadále po ukončení programu.
%d blogerům se to líbí: